Můj barevný zážitek

4. prosince 2012 v 21:38 | Cielin |  Zážitky
Uplynuly téměř tři týdny a já pořád v hlavě nosím barvy z velkých, magických obrazů; dokonale si pamatuji, kudy jsem prošla a vidím všechny čtyři víly z blogového království, které sestoupily ze svých kouzelných a tajemných říší do galerie Harfa, aby spatřily ostatní andílky.
Na blogerském sraze jsem nikdy nebyla. Vlastně jsem nikdy tolik nepřilnula k nějakému kousku internetu, jako je blogové království, natolik, abych se odvážila kombinovat ho s realitou. A tak byl přímo zázrak, když jsem v neděli 18.11. seděla v autě a táta jel směrem na Prahu.


V sobotu večer jsem se trochu nervovala - bála jsem se, abych Mnišku, Anniku, Monicu Otmili nebo dokonce Luné, nezklamala. Aby ve mě nenašly to, co v sobě dusím - zlost a bolest. Hloupost, lenost a pubertu. Ale můj Andílek Luné mě ujistila, že se nemusím bát. Věřila jsem jí a s přibývajícími hodinami ten strest opadl. Nakonec jsem jen doufala,
abych nepřišla pozdě. Ale k mému štěstí jsem se k Luné připojila jako první! Smějící se
Luné mě ani v nejmenším nezklamala. Malá, drobná a milá víla s čokoládovými pramínky vlasů, čistou pletí a zvonivým hláskem, se mi téměř vynořila z mých představ.
Za pár minut se k nám připojila zadýchaná Mniška. Seznámily jsme se a já pocítila, jak do mě se stiskem její ruky přechází klid, snad jako by mi ho půjčovala a říkala "Vezmi si, neboj se!".
Upřímně, trochu jsem měla obavy z toho, že se nebudu cítit svá. Koneckonců jsem zde byla nejmladší a většinou, když jsem někde nejmladší, jsem zavrhovaná a tak nějak přehlédnutá, neviditelná a hloupá. Mniška, ani ostatní holky, o nichž jsem věděla, že jsou nesmírně chytré, však projevily neuvěřitelnou podporu a vstříctnost - vlastně bylo ticho jen tehdy, když jsme se fotily nebo když jsme mlčky obdivovaly umění pastelkové Marie Brožové, která v galerii Harfa měla výstavu všech svých obrazů.
Po chvíli se k nám připojila Annika. Na tu jsem se také těšila, ačkoliv jsem na její blog narazila celkem nedávno - určitě v porovnání s Mniškou nebo Luné (dříve Kakaovou Šeříkovou).
Na Annice se mi nejvíc líbily ty copánky - ona má pro to stvořený obličej, copánky jí náramně slušely a skvěle se hodily k oblečení, které měla.
Všechny čtyři jsme potom okukovaly pohlednice s obrázky Marie Brožové a také další drobnosti, které její manžel, Martin Brož, prodával, zatímco jeho kouzelná žena dokončovala kouzelný obraz (Cielin se zastydí, protože už ani neví, jak se obraz jmenoval). Dlouho jsme se nemohly rozhodnout, který obrázek zakoupit - koneckonců, nádherné jsou všechny! Mně však v peněžence cinkaly jen dvě dvacetikoruny a tak jsem si nakonec koupila obrázek "Víla Jeřabiny".
Potom následovalo společné focení. Když jsme byly zvěčněny na Mniščině foťáku, vydaly jsme se do galerie, abychom se pokochaly nad všemi obrázky. Zábavu jsme našly také ve hledání podpisů Marie Brožové na jednotlivých obrazech - někdy to byla fuška! Smějící se
Později se k nám připojila Monica Otmili. Ačkoliv jsem už z jejích článků a fotek věděla, že má velmi specifický styl, prostě jsem měla otevřenou pusu. Její korzet, roztřepená sukně a potrhané punčochy působily tak odvážně a přitom se mi zdá, že se pro to Monča už narodila, moc jí tenhle styl sluší. Můj táta by z fotky řekl: "To je nějakej lajk," ale já vím svoje a sice, že je Monča chytrá, chytřejší než vypadá!
Znovu jsme si tedy, tentokrát už v plném počtu, prošly galerii, udělaly fotku a jelikož Mniška (a vlastně i já Smějící se) měla hlad, vydaly jsme se do Intersparu pro něco k věčeři.
Bohužel, jakmile jsme zaplatily a vylezly z obchoďáku, musela jsem odejít. Moje sestra chtěla jít na zumbu (na kterou stejně potom nešla!) a táta už se prý taky nudil. Klidně bych domů jela autobusem, ale znám rodiče.
Takže jsem se objala se všemi víluškami, zamávala jim a vydala se k podzemním garážím, kde jsme parkovali...

To odpoledne se mi navždy vtisklo do paměti.
Holky, všechny jste úžasné! Milé, chytré, přátelské, zajímavé, vtipné a takové, jaké byste měly být, prostě své. Moc, moc ráda jsem vás poznala a doufám, že vás zase někdy uvidím! Teď, když vím, jak je blogerský sraz úžasný, si už žádný nenechám ujít! Usmívající se

PS: jestli se na sraz chcete podívat i z jiných úhlů pohledu, doporučuji si přečíst:
(přibudou další kouzelné cestičky, pokud se na jejich konci objevý nějaká vzpomínka! Usmívající se)
 


Komentáře

1 Harry Harry | Web | 4. prosince 2012 v 21:46 | Reagovat

Chcete si zvýšit návštěvnost na Vašich stránkách? Napsal jsem jednoduchý článek jak si zdarma za jeden den navýšit návštěvy o 300 lidí! Více v tomto článku: www.vydelek.mzf.cz/

2 Janinka Janinka | Web | 4. prosince 2012 v 22:25 | Reagovat

Muselo to být opravdu krásné setkání, já na žádném ještě nebyla, nepočítám-li autobusovou zastávku a dvě blogerky k tomu :-D.

3 Vendy Vendy | Web | 4. prosince 2012 v 23:04 | Reagovat

Cielin, tohle je úžasně pohodové povídání. Mrzí mě, že jsem se ani tentokrát nedostala do Prahy, ale bylo v tom víc důvodů. Ale snad se zadaří na rok, někdy na jaře nebo na začátku léta - bude víc teplo, delší dny a snad i ostatní okolnosti dovolí mi udělat si takovýto výlet. Moc ráda bych vás poznala, i když bych mezi vás asi věkově nezapadala. Vidíš, tys měla problém, že jsi nejmladší, já bych zase byla mezi vámi nejstarší. Ale počítám, že tohle by nehrálo zas takovou roli, pokud by bylo o čem povídat - a myslím, že by bylo.
Blogerky, o kterých píšeš, mají jedno společné - vstřícnost, podobné zájmy a nepovyšují se nad druhé. Proto ses mezi nimi cítila tak fajn...
Doufám, že to setkání nebylo poslední. Je víc lidí, které bych chtěla tak nějak potkat... tak příště! ;-)  :-)

4 Mniška Mniška | Web | 5. prosince 2012 v 10:30 | Reagovat

Napsala jsi to tak moc nádherně, že vlastně nevím, co říct. S každým Tvým slovem jsem se znovu nořila do vzpomínek a všechno pasovalo na slovíčko přesně. Je od Tebe milé, jak pěkně o nás všech píšeš. Vlastně jsi o holkách vyslovila všechno s velkou precizností, popisy jsou výstižné. Tys zase vypadala velmi vyrovnaně, a jak jsem Ti psala, je na Tobě viodět, že v Tobě dříme jakási moudrost, jsi bystrá a přívětivá.
Pevně doufám a vůbec ani v nejmenším nepochybuji o tom, že seznovu uvidíme. Myslím, že se takový typ srazu tak nějak ustálil a že z toho začne být pomalu tradice. Takže bych řekla, že se rozhodně ještě uvidíme! A já se na to těším!

[3]: Taky děkuji za hezká slova! Příště už musíš opravdu přijet, nebo Tě budeme strašit nějakou sankcí :-D

5 Annika Annika | Web | 5. prosince 2012 v 11:17 | Reagovat

ano, bylo to nádherné setkání, jak už jsem se ve svém článku vyjadřovala :-)bylo úžasné poznat tolik zajímavých lidí, z nichž každý je jiný, ale vlastně si jsou všichni jakýmsi způsobem podobní.

už se těším, až se zase někdy hromadně uvidíme, zase obklopené tou klidnou pohádkovou atmosférou nádherných obrázků.
a ještě jednou děkuji za pochvalu copánků!! ;-)

6 terka-vesela terka-vesela | E-mail | Web | 5. prosince 2012 v 14:18 | Reagovat

Jsem ráda, že sis sraz užila, muselo to být báječné:)

7 Kačka Kačka | Web | 5. prosince 2012 v 16:02 | Reagovat

Já jsem vůbec netušila, že takové srazy jsou ;-) Jinak je to nejspíš fajn věcička :-P Na obrázek si vzpomínám. Pamatuješ, jak jsem ho obdivovala, když jsem ho spatřila místo záložky v té tvé knize...Nebylo to Stmívání ? :-)

8 Amélia van Raarová Amélia van Raarová | Web | 5. prosince 2012 v 16:38 | Reagovat

Já jsem se zatím setkala jen s Em Age... :)
Ale moc ráda bych to uskutečnila i s někým jiným ;)

9 Em Age Em Age | E-mail | Web | 5. prosince 2012 v 18:18 | Reagovat

[8]: To setkání bylo super. :-)

Jinak nejsem moc velký fanoušek Brožové a snad jste si to užily. :)

10 Vendy Vendy | 6. prosince 2012 v 13:40 | Reagovat

[4]:Doufám, že to nebude panenka Woodo, do které budete zapichovat špendlíky! :-D

11 Luné Luné | Web | 6. prosince 2012 v 18:34 | Reagovat

Bylo to příjemné, nechat pitomý Pelhřimov za hlavou a proletět se někam jinam, daleko a za vílami sladkých snů. Ale jsem příliš plachá na to, abych se cítila naprosto uvolněně. Přesto lehká nervozita konejšivě šimrala.
Děkuju moc za krásná slova :)
Ráda bych se s vámi uviděla zase třeba na jaře, v době, kdy se příroda probouzí z hlubokého spánku a polární záře lehce usíná.

Krásně jsi to napsala!

PS: Jak vypadá ta pohlednice? ;)

12 Machiina Machiina | Web | 6. prosince 2012 v 19:45 | Reagovat

Hééj,fajn povídání ;).Budu se opakovat,píšeš prostě hrozně pohododvým a dobrým stylem.

13 Ela & Mily Ela & Mily | Web | 7. prosince 2012 v 12:30 | Reagovat

Hlasíme se s 2. kolem a také s obodováním 1. kola
Veškeré informace a výsledky najdeš v tomto článku:
http://naked-tom-kaulitz.blog.cz/1212/2-kolo-souteze-o-nejlepsi-film

Ela & Mily

14 Infinity Infinity | Web | 7. prosince 2012 v 13:27 | Reagovat

Tak to jste si musely spolu užít vážně skvělý den. Určitě to bylo kouzelné setkání. :-)

15 ßára ßára | Web | 7. prosince 2012 v 15:32 | Reagovat

tak to jste si to uzily :)

16 Kelíns Kelíns | Web | 8. prosince 2012 v 17:03 | Reagovat

To je skvělé, že jste si to užili :-) Já nikdy na žádném blogovém setkání nebyla. Mám strach, tak jako ty na začátku. Asi se nejvíce bojím, že se ostatním nebudu líbit.

17 Fredy Kruger Fredy Kruger | 9. prosince 2012 v 12:40 | Reagovat

" Když jsem šel parkem ... tak  kolem šestý
z ničeho nic jsem dostal pěstí
zásah šel přímo pod oko !
... Ano !  mám barevný monokl ....
Jáký to udělal dobytek ???

To je můj barevný zážitek !

Má štěstí že zmizel ... že nepočkal !"

Rozčilen  Lubomyr  Kokoschka !

18 Monica Otmili Monica Otmili | 10. prosince 2012 v 20:04 | Reagovat

A já si zas říkala, abych nemlela páté přes deváté, jak je u mě zvykem. :) Na mě jsi udělala velký dojem a Tvé velké přátelství s Šeříkovou, tedy Luné již, z Vás bylo cítit. :)

A to se musí co? Zopakovat! :)

19 Elisis Elisis | Web | 11. prosince 2012 v 18:56 | Reagovat

Četla jsem zážitek Mnišky, teď Tvůj a opravdu z toho celé záříte a jde vidět, že jste si to parádně užily :-) Určitě to byla i skvělá zkušenost a naučila ses, že zůstat sama sebou je nejlepší řešení ;-) Doufám, že se mi také někdy naskytne možnost se s Vámi setkat :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.