Kdo ví?

14. srpna 2012 v 16:07 | Cielin |  Píšu...
Kvetoucí, růžové a orosené jaro volalo koncem června na sluníčko, že nastal čas sejít paprsčité schody a podívat se na Čechy modrou oblohou a celý den se na ně smát. A v noci, když už svítilo jinde, jim alespoň mávalo svou horkou ručkou, aby jim nebyla zima.


Malá holka se sedmikráskou ve vlasech nedočkavě postávala u poštovní schránky. Když zatroubilo auto a z něj vystoupila baculatá, kudrnatá pošťačka, srdíčko se jí zklidnilo na tempo "konečně jsi tu!". S rozzářenou tváří převzala od milé čtyřicátnice pomněkově modrý dopis se spoustou sladkých andílků přání.
Zavřela se ve svém malém pokojíku, opatrně rozlepila po dřevě vonící obálku a s vírou v to, co jí andílek pošeptal písmenky četla řádek po řádku.
Když dozněly lyry andílků a zvonivý zpěv obláčkových sylf, stále se usmívala a pro jistotu se plácla po noze, jestli to není jen nádherný sen.

Tehdy si uvědomila, že se sebou není spokojená. Nemá ráda svou přechodnost ze strany na stranu, své chování k rodině, kamarádům, vílám a Bohu. Že není to, čím chce být. Že se sama sobě protivý.
Několik krásných dní se radila s Andílkem naděje, vílou zázraků a nejzářivější hvězdičkou na obloze zbytku štěstí a před začátkem druhé poloviny těch proměnlivých prázdnin se rozhodla, co udělá...
Chtěla být taková, jako její Andílek - čistá, poetická, hodná, nadaná, zajímavá, inspirativní, moudrá, krásná duší i tělem, milující, přátelská a oddaná tomu, v co věří.
Jenže když odbily první hodiny nového života a ona se probudila, neviděla slunce. Řekla si, že je to tím, že venku ještě ani nesvítalo, slunko si nechává zdát o svítivé hvězdičce, která na něj někde na konci nekonečného vesmíru jistě čeká.
Den za dnem si připadala sama sebou zrazenější. Víc a víc začínala chápat, že bylo naivní si myslet, že se touha podřídí povaze. Nespolehlivá, nestálá, ošklivá a zbabělá vyjít vstříct světu fantazie!

Při tom poznala ještě někoho. Vílu s upřímným a vlídným srdcem, optimistickou a moudrou myslí a odhodláním jít si za tím, co chce.

Tahle malá holka si začala uvědomovat, že snaha být jako někdo, je vlastně přetvářka. Nemohla být jako ona, nedokázala to. Ačkoliv slyší volání své víly a ačkoliv ji víla vodí mezi nesplněnými a nesplnitelnými sny jako nejlepší přítel, prostě se jí nedokáže vzdát úplně.
Něco v ní je zlomené a vyléčit to může … co vlastně?

Chce být poetická a tajemná a přitom otevřená a taková, jaká doopravdy je. Sní o tom, že její vlásky získají popsatelnou barvu, její tělo trochu ubere na svém objemu, srdce se jí více otevře, křídla se naučí vzlétnout. Doufá, že jednou dokáže psát svým osobitým stylem a přitom poeticky popíše Gnelliin příběh, který jí už půl roku uvázl na mysli. Že jí její dílko nezklame a ona dovede napsat něco, co se jí líbí...
Že bude umět výborně anglicky a ve škole bude v kladném smyslu známa. Že to v životě někam dotáhne. Že brzy potká někoho, koho nikdy neopustí svým srdcem... Že její přání bude vyslyšeno...
Že v životě získá rovnováhu a systém a zároveň bude volná jako ptáček.

Sní o tolika věcech, ale bojí se je uskutečnit. Tvrdí, že se ničeho nebojí, že je cílevědomá, odvážná a seběvědomá. Jenže si velice nalhává...

Tak třeba jednou se bude mít doopravdy ráda... Kdo ví?
 


Komentáře

1 Amélia van Raarová Amélia van Raarová | Web | 14. srpna 2012 v 16:13 | Reagovat

S tímhle dílkem si mě strčila do kapsy ;-)
Nic nemůže být profesionálnějšího než tvůj popis, tvoje myšlenka...
Je to tak nádherné :-) Ale stejně nevím, jak to popsat, hvězdičko ;-)
Protože je to skoro nadpozemské :-)

2 Amélia van Raarová Amélia van Raarová | Web | 14. srpna 2012 v 16:15 | Reagovat

Ach, úplně jsem zapomněla - na vyslyšení tvých přání je potřeba hodně odvahy...
Jsem si jistá, že ji najdeš, Cielin ;-)

3 Thalia Thalia | Web | 14. srpna 2012 v 18:03 | Reagovat

Možná že víš, co chceš, a bojíš se to přiznat. Každopádně jsi to napsala moc hezky, jednou správnou cestu do Fantazie určitě najdeš.

4 Šeříková N. Šeříková N. | Web | 14. srpna 2012 v 18:54 | Reagovat

Existují jedna malá dvířka, která už jsi otevřela. I když fouká prutký vítr, můžeš tam dát kamínek, aby se úplně nezavřely, když si budeš přát, zavřeš je a pokud už je nechceš vidět, zamkneš je, zahodíš drobný klíček.
Víra předchází zázraku. Otevřené srdíčko vidí veškeré zázraky, přirozená chytrost kouzlí, nestálost je jako podzimní větřík, příjemná, ale někdy i chladná. Každá věc má své dvě stránky. Temnou i světelnou. Tam, kde vidím temno já, svedeš vidět světlo.
Kdepak je to asi zraněné? Duše nemůže být poškrábaná. Ona zůstává pořád šťastná, protože tě miluje, protože jsi to TY! Zraněné dokáže být ego nebo tajné přání. Na všechny bolístky existuje medicína. Neboj se..
Cítím, že se něco děje. Prosím, kdybys cokoliv potřebovala, vždycky jsem tu pro tebe. Napořád. Navždy. Nepřetržitě.

Já znám jednu dívku, která pluje pouze na svých snech, vidí v hrozném krásu, jenže dostává rány a pak se úplně uzavře světu. Trvá déle, než začne důvěřovat. A tobě věří z celého srdce. Věřím v tebe :-)

Veškerá odvětví se dají spojit.

5 Šeříková N. Šeříková N. | Web | 14. srpna 2012 v 19:01 | Reagovat

Mám pocit, že jsem ti nějak ublížila..
Kdyby ano, přeji si, ať trpím celou svou bytostí..

6 Cielin Cielin | Web | 14. srpna 2012 v 20:19 | Reagovat

[1]: I kdepak... Je to příběh beznadějné reality, s nádhernými myšlenkami nemá nic společného...
[2]: Doufejme...
[3]: Spíš hledám jednu fantastickou cestu do reality :-?
[4]: Děkuji za nádherná slůvka. Voní po mírných šeřících a čerstvém vánku, který přináší novou naději...
Napsala jsem Ti...
[5]: Ty? Copak bys to dokázala? Ne, to já ubližuji sobě a všem okolo a moc mě to mrzí.
Ne, nesmíš trpět. Užívej si sluníčka a na mou temnotu se raději nezaměřuj, nechci zatěžovat Tvé volné srdíčko :-)

7 Šeříková N. Šeříková N. | Web | 14. srpna 2012 v 20:37 | Reagovat

[6]: Mám tě ráda. Trápím se, když se trápíš ty.. Copak se děje?

8 Cielin Cielin | Web | 14. srpna 2012 v 20:42 | Reagovat

[7]: To já taky ;-)
Psala jsem Ti e-mail... on nedorazil? O_O

9 Šeříková N. Šeříková N. | Web | 14. srpna 2012 v 20:57 | Reagovat

[8]: Už ano. Mám nějaký nový seznam, tak jsem si ho nevšimla..

10 Fredy Kruger Fredy Kruger | 14. srpna 2012 v 22:42 | Reagovat

" Když člověku špatně je, nezpívá !
... já pokousán hafany z  Hrdlíva !

... Též pokousali mou ženu !

Wiktorr  Wouss  u úst má pěnu ...
" Ano !  dostal jsem vzteklinu !"

... Muž pozorně obhlíží krajinu ...

" Támhle jde  starý  Wotoupall !"

... muž běží  aby ho pokousal !

11 Janinka Janinka | Web | 15. srpna 2012 v 7:34 | Reagovat

Ta "malá holka" je velmi moudrá a milá dívka :-). A rozhodně by měla zůstat sama sebou, nejde změnit moc to, co nám daly sudičky do vínku. A říká se, že když si člověk něco moc přeje, nakonec se mu to, dříve, nebo později, splní ;-).

12 Vendy Vendy | Web | 15. srpna 2012 v 14:07 | Reagovat

Tak tohle je stejně skvělý text jako poslední povídání u Šeříkové víly.
Zlatíčko, ty se teprve hledáš. Máš nějaké vzory, které se ti líbí a chceš se jim podobat. Ale takhle to nefunguje, kdyby ses podobala co nejvíc svému vzoru, pak by jsi byla jen odraz někoho jiného. Ty jsi ty! Máš v sobě kousek hravosti, kousek drzosti, hafo smíchu, trochu smutku, touhy po něčem, co ještě není objevené a taky poetickou dušičku.
Ty jsi nádherná směska toho všeho. Máš kouzlo fantazie, nádhernou  schopnost popisnosti, oči dokořán, které umí vnímat víc než jen nejbližší okolí, otevřenou mysl a schopnost vstřebávat zážitky a zkušenosti a veselou povahu, která ti usnadňuje život.
Mít vzor je dobré pro inspiraci. Stát se tím vzorem už ale dobré není, to bys totiž nebyla ty.
Stejně jako by andílkové a víly nemohly být tím, co jsi ty.
Myslím, žes to chytla za správný konec a je moc dobře, že zůstáváš taková, jaká jsi... ;-)  :-)

13 Cielin Cielin | Web | 15. srpna 2012 v 14:24 | Reagovat

[10]: :-)
[11]: Děkuji
[12]: Jsem ráda za Tvé vyjádření. Ale já nedokážu žít s tím, jaká jsem. Nelíbím se sama sobě, ani zvenku, ani zevnitř. Připadám si černá, shnilá, zkažená, zlá, zbytečná, ... a nic se nemění...
Mám černé a naivní myšlenky, které nikam nevedou.
Ale snad se mi podaří nějak se s tím srovnat...

Vím, že se asi tvářím jako chudinka, polapená moucha do pavučiny, ale opak je pravdou. Jsem ta zlá, ta překážka, ta čerň co brání vyjít světlu...

14 Vendy Vendy | Web | 15. srpna 2012 v 14:27 | Reagovat

[10]: Bravo, bravissimo!
Aplaus pro Fredyho. Vidíš, Cielin, jsi inspirací i pro jiné. ;-)  :-)

15 Vendy Vendy | Web | 15. srpna 2012 v 14:57 | Reagovat

[13]: Ale ne, to je docela normální, že jsi se sebou nespokojena, ty se prostě nevidíš tak, jak tě vidí ostatní. Chceš být lepší, nebo jiná, máš pocit, že to, co jsi teď, nestačí ani zdaleka. Zčásti je to dobře, že takhle cítíš, protože tě to nutí jít dál a pracovat na sobě, zkoušet nové věci, nasávat zkušenosti a inspirace.
Ale nesmíš těm černým myšlenkám moc popustit uzdu, ony by tě pak ovládly. Nejsi zlá. Máš krásnou dušičku. Nenechávej si ty černé myšlenky moc převládnout. Něco ti řeknu, kousek toho ďáblíka máme v sobě asi všichni, něco, co nás pokouší a co nás nutí dělat třeba špatné věci nebo se ošklivě pohádat s lidmi, které máme normálně rádi, nebo prostě jenom lenošit, i když víme, že máme něco udělat, a taky občas zalžeme, i když máme říkat pravdu... Ale důležité je, že ta světlá stránka, ta dobrá, převládá. Nehledej na sobě jen špatné věci, dívej se i na ty dobré. To světlo je v tobě, jen je nevidíš. 8-)

16 Cielin Cielin | Web | 15. srpna 2012 v 15:10 | Reagovat

[14]: :-)
[15]: Děkuji za všechno. Pomáhá mi to... Takovéhle komentáře jsou to jediné, co mi dneska dovede vyčarovat úsměv. Mamka odjela do nemocnice, táta je v práci a moje sestra se zkrášluje před zrcadlem...
Jsem tu sama a nikdo mi nerozumí. Vy ano...
Děkuji

17 Vendy Vendy | Web | 15. srpna 2012 v 18:26 | Reagovat

[16]: A jak je mamce? Jela jen na kontrolu? Psalas před časem, že budeš mít nového brášku... nebo sestřičku?
Sestra se zkrášluje před zrcadlem, tak aspoň tě nezlobí. ;-)

18 Babe Babe | Web | 15. srpna 2012 v 20:57 | Reagovat

Ona sama to ví! Protože ví, že všechno po čem její srdce touží se pomalu plní :).

19 Cielin Cielin | Web | 15. srpna 2012 v 21:13 | Reagovat

[17]: No, našli jí něco blbého a tak jela na pár dní do nemocnice ;-) Bude to nakonec Alžběta (pokřtěná Anděla) Řenčová :-)
[18]: Děkuji

20 Vendy Vendy | Web | 15. srpna 2012 v 21:49 | Reagovat

[19]: Tak to mamce přeju, aby jí bylo líp. A aby byly obě v pořádku... určitě budou, dnes jsou v nemocnicích přece jen slušně vybavení.
A ty si užívej prázdnin, Cielin, ještě máte půlku měsíce...
Co Tři mušketýři, už dočteni? Nebo jste teprve v Anglii? ;-)  :-)

21 Cielin Cielin | Web | 15. srpna 2012 v 21:57 | Reagovat

[20]: Neboj, ještě se nechystá rodit ;-) :D
Tuhle půlku měsíce bych měla strávit něčím užitečným.
Kdepak, zatím d´Artagnan poznal vévodu z Buckinghamu a jdou společně do Louvru ;-)
Jelikož to čteme nahlas společně a tak kapitolu/dvě denně, asi to ještě chvíli potrvá ;-)

22 Em Age Em Age | Web | 16. srpna 2012 v 11:07 | Reagovat

Mám neodvratnej pocit, že tohle je o tobě, tak ti jenom popřeju, ať se ti všechno, po čem toužíš, vyplní ať jsi krásná duší i tělem (ach, ta kalokagátie) a nezapomeň odpočívat. ;)

23 pavel pavel | Web | 16. srpna 2012 v 11:29 | Reagovat

Napsala jsi to moc hezky. Tak ať se ti všechna předsevzetí k tvé radosti splní. :-)

24 lovesindik lovesindik | Web | 16. srpna 2012 v 16:39 | Reagovat

ahoj rozjela jsem nový blog, prosím, nenavštívíš ho, a nenapíšeš komentík, jaký mám zatím blog? zrovna připravuji design takže tam žádný extra není ahoj! :-)

25 terka-vesela terka-vesela | 16. srpna 2012 v 18:04 | Reagovat

tvé myšlenky jsou vždy fascinující, slova, kterými je popisuješ tak krásná...

26 Fée Fée | Web | 16. srpna 2012 v 18:18 | Reagovat

Já jsem na pochybách doteď. Nevím, jestli chci být hodná a bezproblémová, jakou mě chtějí rodiče. A nebo jestli chci radši být odvázaná, tak jako přítel a všichni v jeho okolí. Jsem undergroundová víla, která se všeho bojí - vážně. Zítra jedu s ním a s partou na vodu a hrozně se bojím toho, že se ztrapním, že budu mít hloupé otázky a nebo tak. Že to nezvládnu.

A jindy jsem zase nebojácná a sebevědomá. Vím co chci a snažím se za tím jít. Bohužel mám v sobě příliš mnoho ze svojí černé puberty a experimentů se vším možným, z čehož mám pořád potrhanou duši.

Tím jsem jen chtěla říct, že se podle mě budeš hledat pořád, jen čas od času se to takhle vyjeví a rozhodí to. Stejně budeš krásný člověk :-)

27 Elisis Elisis | Web | 17. srpna 2012 v 21:28 | Reagovat

Cielin, určitě se Ti splní to, co si přeješ. Takové laskavé víle jako jsi Ty snad ani nejde nevyslyšet její přání :-) Třeba to nebude hned, čas ukáže víc, ale stane se to!

28 Satine Satine | Web | 24. srpna 2012 v 13:42 | Reagovat

Vždyť jsi.. úžasná. Občas kouknu na Tvůj blog a něco si počtu a píšeš skvěle, líbí se mi, jak moc máš ráda knihy a fantasy. Jsi taková hodná, chytrá a bezelstná. Možná mi to imponuje hlavně proto, že já jsem tak nějak jiná, nevím. Ale je super, že jaksi víš, co v životě chceš. Moc to neumím popsat, ale strašně se mi líbí Tvoje osobnost, vážně. :)

29 Monica Otmili Monica Otmili | Web | 1. září 2012 v 21:22 | Reagovat

Tak jedna věc uz toho se ti už určitě splnila - psát osobitým stylem. :) A držím palce, ať se jednou najdeš. Možná ani nemá smysl hledat a nechat vše být a ono to přijde samo. Ale myšlenky jsou myšlenky a lověk se jich nezbaví.

30 Ivča Ivča | E-mail | 3. září 2012 v 22:37 | Reagovat

KAŽDÝ vždy dělá to nejlepší, co v daný moment umí dělat. Pak, z nadhledu, třeba vidí, že je možné to dělat jinak, "lépe", čistěji, jemněji... (určitě mi rozumíš)... Jenže kdybychom to neudělali tak, jak o bylo uděláno, nemůžeme mít ten nadhled, rozumíš mi, viď? Až třeba 1000.pokus vede ke kýženému výsledku.... Ovšem těch 999 pokusů vůbec nebylo zbytečných: DÍKY nim jsme věděli, že máme jí jinou cestou...
Chápu, jak o myslíš: ano, již o u napsali: být lepším, kvalitnějším člověkem.. A už jen jak se těmito otázkami zabýváš, se lepší stáváš :) :-P

31 Alcië Alcië | Web | 12. září 2012 v 19:49 | Reagovat

Píšeš moc hezky :-)

32 Cielin Cielin | E-mail | Web | 20. října 2012 v 16:03 | Reagovat

Ačkoliv je tenhle úryvek minulostí... DĚKUJI! :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.